|
Není nic přesvědčivějšího, než poukázat na statistiky. Není nic jednoduššího než statistiky nafouknout. Dovolí to pak získat prostředky a vzít je těm skutečně potřebným.
Namísto přesné a jasné myšlenky feministky rády poukazují na obdobnost situací, zkrátka paušalizují a zobecňují. Třeba v pojetí ženy jako trpitelky mužské agrese a dominance. Jak feministky manipulují se statistikami, lze přiblížit na výňatku z dotazníku prvního celostátního průzkumu ve Francii vedeného skupinou Enveff, který zkoumal:
Psychické formy nátlaku v partnerském vztahu
Stalo se v posledním roce, že váš manžel nebo přítel: / nikdy / zřídka / někdy / často / soustavně /
1. vám bránil, abyste se setkala nebo hovořila s přáteli nebo členy své rodiny?
2. vám bránil, abyste se bavila s jinými muži?
3. kritizoval nebo znevažoval vaši práci?
4. vyjadřoval se nelichotivě k vašemu vzhledu?
5. nutil vás, abyste se oblékala, česala nebo vystupovala na veřejnosti tak, jak chce on?
6. přehlížel nebo zesměšňoval vaše názory? Snažil se vás přesvědčit, co si máte myslet?
a) v soukromí
b) před dalšími osobami
7. požadoval, abyste mu řekla, s kým a kde jste byla?
8. přestal s vámi mluvit, naprosto odmítl jakoukoliv diskusi?
9. bránil vám v přístupu k penězům určeným na domácnost a na nákup běžných každodenních potřeb?
Kladné odpovědi pak byly sloučeny s kladnými odpověďmi skutečně hrubého psychického i fyzického násilí. Výsledkem zkoumání bylo „prokázáno", že v 10% případů muži ve Francii své partnerky nějakou formou soustavně trýzní a opakovaně na nich konají nějakou formu násilí.
Násilí ve své mysli chápeme jako fyzické násilí, což snadno vyvolá pocit, že 10% francouzských žen je fyzicky týráno svými partnery. Je vůbec možné sčítat dohromady tělesné konání s duševními pocity, jako by šlo o stejnou věc? A je oprávněné zahrnout pod jeden pojem násilí i nelichotivou poznámku, která zabolí? Feministky správně namítnou, že v obou případech to působí bolest. Nebylo by důslednější než paušálně obviňovat muže coby škůdce a násilníka, odlišit bolest a hrubou sílu od zneužití pravomoci a někdy i projev pouhé neslušnosti?
Je vůbec možné započítávat psychickou formu nátlaku do celkového ukazatele domácího násilí a sečíst dané s fyzickým napadením nebo dokonce znásilněním? U psychické diskriminace je to ještě složitější. To, co cítí jedna žena jako křivdu, nemusí nutně jiná žena pociťovat stejně. Co pak nám může taková statistika bez hlubšího rozhovoru s danou ženou osvětlit.
Velmi si vážím organizací, které pomáhají ženám v složitých a až bezvýchodných situacích. Proč místo pomoci ženám, které skutečně trpí a jsou v skutečně v patových situacích, tedy feministky nafukují statistiky? Jen proto, aby se z feministického paušálního obrazu ženy oběti a muže násilníka vytloukl další kapitál? Skutečně výše položené otázky mapují formy domácího násilí? Jak lze pak uvěřit jakýmkoli dalším statistikám?
Výsledek vlivu feministek na samotné ženy je tristní. Pomoci a peněz, kterých je málo, se pak nedostává těm skutečně prospěšným ženským organizacím a ženám v neřešitelných situacích, ale plýtvá se s nimi na další výzkumy, konference, na platy profesionálních feministek a „studium" rovných příležitostí.
Pokud poukazuji na profesionalizaci feministek, zajímavé čtení jsou například výroční zprávy Gender studies. Jedná se o neziskovou organizaci, která např. v roce 2007 měla zcela drtivou část svých příjmů (přes 90%) založenou na dotacích, zejména z Ministerstva sociálních věcí. Nikoli z darů firem, které musí tak obtížně shánět jiné neziskové organizace. Kladu si pak otázku, zda peníze z Ministerstva sociálních věcí, které má rozpočet jistě nějak pevně omezený, opravdu mají končit na financování vzniku např. největší feministické knihovny v Evropě nebo na podle mne nechutné výstavy Tento měsíc mestruuji ("zajímavý" je i leták). Opravdu pro ženy neexistují užitečnější projekty reprezentované jinými ženskými organizacemi? Ještě jsem si povšimla jedné věci. Přestože v Gender studies pracují stále stejní lidé, nyní v článcích od roku 2008 postupně mizí pojem feminismus a nahrazován je pojmy genderová problematika, diskriminace a rovné příležitosti. Je to snad proto, že v rámci Evropské unie se objevují fondy, v kterých lze čerpat na tato témata další a nové prostředky? To uvidíme až z dalších zveřejněných výročních zpráv.
|
